Založit webové stránky nebo eShop

FCI – standard č. 223/  27. 01. 2010   / D        !!! VÝKLAD STANDARDU S OBRÁZKY ZDE !!!

HOLANDSKÝ OVČÁK

(Hollandse Herdershond)

       

                             

PŘEKLAD:   Dr. J.-M. Paschoud, přepracoval p. Harry C.A. Hinckeldeyn.  Zkontrolovala a doplnila p. Christina Bailey.

PŮVOD:    Nizozemí

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLU STANDARDU:  28.07.2009

KLASIFIKACE FCI: Skupina 1          Pastevečtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)

                            Sekce 1  Ovčáci

                            Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:

Hlavní úloha holandského ovčáka spočívala původně v jeho roli ovčáckého psa na venkově. Holanďané měli již záhy vyspělé zemědělství,  jehož prosperitu podporoval mimo jiné i chov ovcí. Psi museli udržovat stáda z dosahu zemědělských plodin, čehož dosahovali hlídkováním na hranicích cest a polí. Také doprovázeli ovce na jejich cestách na společné louky, trhy a do přístavů. Na selských dvorech zamezovali přístupu drůbeže k zeleninovým záhonům, hlídali dobytek, doprovázeli krávy na dojení a tahali vozíky s mlékem. Krom toho upozorňovali hospodáře na cizí osoby, které se pohybovaly v okolí statku. Okolo roku 1900 se v Nizozemí nevyskytovala už téměř žádná ovčí stáda. Díky své přizpůsobivosti se však holandský ovčák velmi dobře hodil na výcvik, který v té době získával stále větší oblibu. Tak našel nové uplatnění coby policejní, pátrací, stopovací  a slepecký pes. Přesto je však stále ještě schopen pást ovce. První standard plemene byl uveřejněn 12. června roku 1898.

CELKOVÉ VZEZŘENÍ: středně velký, středně těžký, dobře osvalený pes, silné tělesné stavby a dobrých proporcí. Pes s velkou výdrží, temperamentní povahou a inteligentním výrazem.

Plemeno se podle typu srsti dále dělí na následující variety: krátkosrstá, dlouhosrstá a hrubosrstá.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: délka těla (měřeno od špičky hrudní kosti až ke konci sedacího hrbolu) je větší než výška psa v kohoutku, přibližně 10:9, což je poměr vhodný pro klusáka.

Poměry délky mozkovny vůči délce tlamy je 1:1.

CHOVÁNÍ / POVAHA: velmi věrný a spolehlivý, neustále pozorný, ostražitý, aktivní, samostatný, houževnatý, inteligentní, ochotný poslouchat, obdařený vlastnostmi pravého ovčáckého psa. Holandský ovčák rád spolupracuje se svým pánem a vykonává samostatně všechny úkoly, které mu jsou zadány. Při pasení větších stád musí být schopen spolupracovat s dalšími psy.

HLAVA: v dobrém poměru k tělu. Při pohledu shora a z boku je klínovitá. Její tvar je poměrně podlouhlý, bez vrásek, suchý, s plochými lícemi a bez výrazných lícních kostí. U hrubosrsté variety  se hlava zdá být více hranatá, avšak je to jen optický klam.

MOZKOVÁ ČÁST LEBKY:

Lebka: plochá.

Stop: málo vyjádřený, avšak zřetelně patrný.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST LEBKY:

Nosní houba: černá.

Tlama: o něco delší než ploché čelo. Hřbet nosu rovný a rovnoběžný s horní linií lebky.

Pysky: přiléhající a dobře pigmentované.

Čelisti / zuby: chrup úplný, nůžkový skus, zuby silné, pravidelné.

Oči: tmavé barvy a střední velikosti. Oči jsou mandlového tvaru a poněkud šikmo umístěné. Oči by neměly být příliš daleko od sebe a neměly by být vypoulené.

Uši: střední velikosti. Ve stavu vzrušení jsou uši neseny vysoce vzpřímené.

 

KRK: ne příliš krátký; suchý, bez laloku, přecházející pozvolně v horní linii trupu.

 

TRUP: silný, avšak ne těžkopádný.

Hřbetní linie: krk přechází pozvolna a mírně v horní linii trupu, hlava a krk jsou neseny v přirozené pozici.

Hřbet: rovný a silný.

Bedra: silná, ani dlouhá, ani úzká.

Záď: mírně spáditá, ne krátká.

Hrudní koš: dostatečně hluboký a dlouhý, ne úzký, žebra mírně klenutá.

Spodní linie trupu a břicho: mírně vtažené.

 

Předhrudí: poměrně dobře vyvinuté.

 

OCAS:

V klidu zavěšený rovně nebo mírně prohnutý, dosahuje až k hlezennímu kloubu. Za pohybu je nesený elegantně výše, avšak nikdy zatočený nebo nesený na stranu.

 

KONČETINY:

 

HRUDNÍ KONČETINY:

Hrudní končetiny jsou silné, dobré délky a dobře osvalené.

Kosti jsou pevné, avšak ne hrubé. Vždy kolmé, ve tvaru přímky, avšak dostatečně pružné v zápěstí.

Plece: lopatky dobře navazující na hrudní koš, šikmo postavené.

Předloktí:  přibližně stejné délky jako lopatky a navzájem v dobrém úhlu s navazujícími kostmi.

Lokty: dobře připojené.

Tlapy hrudních končetin: oválné. Prsty v těsném vzájemném postavení a klenuté. Drápy černé a pružné polštářky tmavé barvy.

PÁNEVNÍ KONČETINY:  pánevní končetinyjsou silné a dobře osvalené.  Kosterní stavba je silná, avšak ne hrubá. Ne nadměrně zaúhlené. 

Stehno a holeň: přibližně stejné délky.

Hlezno: nachází se v kolmici se sedacím hrbolem.

Paspárky: žádné.

Tlapy pánevních končetin: oválné. Prsty v těsném vzájemném postavenía klenuté. Drápy černé a pružné polštářky tmavé barvy.

 

POHYB:  holandský ovčák je klusák s plynulým, rovnoměrným a svižným pohybem, bez přehnaného posunu nebo přesahu.

 

OSRSTĚNÍ

Srst:

Krátká srst: žádoucí je po celém těle dosti tvrdá, ne příliš krátká srst s podsadou. Límec, kalhoty a ocas s vlajkou musí být zřetelně viditelné.

Dlouhá srst: po celém těle dlouhá, rovná, přiléhající, na omak hrubá srst. Srst není zkadeřená ani zvlněná a má podsadu. Zřetelný límec i kalhoty.

 

Ocas kolem dokola bohatě osrstěný. Hlava, uši a tlapy, jakož i pánevní končetiny od hlezna dolů mají krátkou a hustou srst. Zadní strana hrudních končetin vykazuje silně vyvinuté tzv. praporce – srst odshora dolů směrem k tlapám ubývá na délce. Bez třásní na uších.

Hrubá srstpo celém těle  - s výjimkou hlavy - hustá, tvrdá, huňatá srst a hustá podsada. Osrstění musí být neprostupné. Horní i dolní pysky by měly být bohatě osrstěné (tzv. vousy a bradka) a oboje obočí dobře vyvinuté, střapaté, tvrdé; nápadně, avšak ne přehnaně znatelné. Toto takzvané lemování není měkké.Srst na lebce a lících není tak silně vyvinutá.Při pohledu z profilu se hlava zdá být hranatá. Žádoucí jsou silně vyvinuté kalhoty. Ocasjekolem dokola bohatěosrstěný. Žíhání může být z důvodu střapaté srsti méně zřetelné. Hrubá srst by se měla průměrně dvakrát do roka ručně trimovat.

 

BARVA:

Žíhaná. Základní barvou je barva zlatá nebo stříbrná. Zlatá barva se může vyskytovat v odstínech od světle pískové až po kaštanově červenou. Žíhání se zřetelně rozprostírá po celém těle, i na límci, kalhotách a ocasu. Příliš mnoho černé barvy je nežádoucí. Předností je černá maska.

Velké bílé znaky na hrudi nebo tlapách jsou nežádoucí.

 

VELIKOST A HMOTNOST:

Výška v kohoutku:              psi :           57  -  62 cm

                                      feny:          55  -  60 cm

 

VADY: každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, jejíž zhodnocení by mělo být v přímém poměru k závažnosti odchylky ; také je třeba zohlednit její vliv na zdraví a dobrý celkový stav psa.

 

VYLUČUJÍCÍ VADY:

                  •          agresivní nebo bázlivý

                  •          nedostatek typických plemenných znaků

•          diskvalifikováni musejí být psi, kteří vykazují zřetelné fyzické abnormality nebo poruchy chování

 

 

Poznámka: psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

TOPlist